Ptačí oblast Žehuňský rybník – Obora Kněžičky byla vyhlášena nařízením vlády č. 531/2004 Sb. ze dne 29.9.2004 jako jedna ze 38 doposud vyhlášených oblastí tohoto typu v České republice. Celková rozloha území je téměř 1 964 ha.

Vyhlášení oblasti předcházelo 17 let práce na tom, aby tato unikátní zoologická, ale také mykologická a botanická lokalita, byla alespoň trochu přiměřeným způsobem chráněna před negativními dopady lidské činnosti.

Území ptačí oblasti se nachází zhruba na polovině cesty mezi Chlumcem nad Cidlinou a Poděbrady mezi obcemi Dlouhopolsko, Žehuň, Choťovice a Zbraň, severně od nedaleké dálnice D 11 vedoucí z Prahy do Hradce Králové.

Oblast o celkové rozloze 1 964 ha zahrnuje Žehuňský rybník, oboru Kněžičky s Kopičáckým a Čihadelskými rybníky, Dlouhopolský rybník, Báňský les a další menší pozemky mezi zmíněnými celky. V území se nachází různé typy přírodních stanovišť od podmáčených luk, rozsáhlých rákosin, bílých strání přes slatinné loučky až po různé typy doubrav. Zajímavá je šípáková doubrava na jižních stráních ve východní části obory.
Letecký pohled na Ptačí oblast

Hlavní a zoologicky nejvýznamnější částí území je Žehuňský rybník, jeden z 10 největších dosud funkčních rybníků v České republice. Průtočný rybník protáhlého tvaru byl založen v letech 1492 až 1497 za vlády Vladislava II. Jagellonského na řece Cidlině u obce Žehuň jako královský rybník pro zásobování královské kuchyně  rybami a raky. Před jeho založením vedla v těchto místech tzv. Hradecká cesta. Jednalo se o technicky vysoce náročnou stavbu, protože řeka Cidlina dodnes patří mezi české řeky, které mají nejvíce rozkolísanou výšku vodní hladiny během roku a tudíž ohrožují své nejbližší okolí povodněmi. Roku 1629 nechal císař Ferdinand II. do zemských desek připsat Chlumecké panství i s Žehuňským rybníkem Janu Oktaviánu Vchynickému ze Vchynic. Na pozdějších opravách hráze rybníka se údajně podílel také nejznámější rybníkář 16. století Jakub Krčín z Jelčan a Sedlčan (1535-1604), rodák z nedalekých Polep u Kolína. Původně měl rybník rozlohu přes 330 ha, ale právě v důsledku častých povodní, kdy nedokázal zadržet přívalové vody Cidliny, bylo přistoupeno ke snížení rozlohy rybníka a tím snížení objemu maximálního zadržení vody. V letech 1951 až 1955 proběhla generální oprava více než 800 m dlouhé hráze a rozloha katastru rybníka byla stanovena na dnešních asi 258 ha. Svým způsobem šlo o velice šťastné rozhodnutí, protože to umožnilo do dnešní doby zachovat mokřady různých typů v původní rozloze rybníka. Že toto opatření nemusí být z hlediska bezpečnosti definitivní, dokázalo jaro 2006, kdy 1. dubna chybělo jen několik centimetrů k přelití hráze. Rybník je poměrně mělký a má bohaté pobřežní porosty na které místy navazují podmáčené louky. V posledních 20 letech však dochází k řadě negativních změn způsobených jednak přirozenou sukcesí a jednak dopady hospodaření. Mezi ty nejzávažnější patří obrovský nárůst terestrických rákosin, které se daří jen částečně (na severním břehu rybníka) omezovat. Z původně 10 až výjimečně 20 m širokých porostů, tvoří dnes rákosiny pruhy široké několik desítek metrů, v extrémním případě až 120 m.

Pohled na Žehuňský rybník od statku Báň někdy mezi lety 1932 - 1950
Největším relativně samostatným územním celkem ptačí oblasti je Obora Kněžičky. Měla být založena již v první polovině 17.století k chovu daňčí a jelení zvěře. V letech 1773 až 1774 tehdejší majitel panství, nejvyšší císařský lovčí František Ferdinand Kinský, oboru výrazně rozšířil.  Koncem 19. a na začátku 20. století došlo k obnově chovu dančí zvěře, částečně na úkor v té době chované jelení zvěře. Dokumenty z té doby uvádějí, že se tehdy již v oboře nechoval vzácný bílý jelen, který byl do té doby tamní chloubou. Koneckonců z Kněžiček s největší pravděpodobností pochází bílá jelení zvěř chovaná dnes v Žehušické oboře.
Původní a mezi obyvateli území stále užívaný název je Žehuňská obora. Označení podle obce ležící severně od lokality je druhotné, vytvořené uměle úředníky a bohužel zachované i dnes z důvodů „nezaměnitelnosti“ obou lokalit. Obora leží na questě nad rybníkem a přirozeně pokračuje v bílou stráň s chráněným územím „Báň“. Volně na ni navazuje i Báňský les, severně zasahující k obci Dlouhopolsko se stejnojmenným rybníkem. Samotná obora opět tvoří velmi pestrou mozaiku různých prostředí od bílých strání přes šípákové doubravy se stromovitými duby šípáky v Čechách ojedinělými, acidofilní doubravy, různé mokřady a stepní stanoviště. Bohužel právě obora byla nejvíce poškozena po restituci majetku původním majitelům, hrabatům Kinským. Dnes zůstalo zachováno torzo šípákových doubrav a relativně dobře dosud perzistující doubravy v severovýchodní části území nedaleko statku Bludy. V oboře se nacházejí další menší vodní plochy, z nichž je nejvýznamnější Kopičácký rybník, v minulosti významná ornitologická lokalita, dnes zasluhující pozornosti spíše z hlediska botanického. Zde se zachovaly poslední dva nejstarší stromy – duby letní z celého území. Zejména po obnově a komerčním využíváni v 90. letech poklesl význam dalších dvou vodních ploch – Čihadelských rybníků, dnes významných zejména pro rozmnožování obojživelníků.

Stepní stráně NPR Kněžičky, v pozadí NPR Žehuňský rybník
Další vodní plochou oblasti je výše zmíněný Dlouhopolský rybník. Jedná se o mělký rybník střední velikosti rovněž nešťastným způsobem vyhrnutým v 60. letech, ale naštěstí se zde zachovaly ostřicové porosty a vstavačové loučky, takže lokalita je velmi významná z hlediska botanického. Rybník má relativně dobře vyvinutý litorál, ale místy, zvláště na jižním břehu, se vyskytují přebujelé terestrické rákosiny. Zajímavé jsou také dva hluboké meliorační kanály, odvádějící přebytečnou vodu z ploch v okolí rybníka.

Zbytky slatinných luk u Dlouhopolského rybníka
Zemědělsky využívané plochy jsou dnes omezeny na prostor mezi Dlouhopolským rybníkem a oborou a na menší pozemky v okolí bývalého statku Staré Báně po železniční stanici Choťovice.