Významné druhy (pěvci)
Předchozí část významné druhy (nepěvci)
Slavík modráček (Luscinia svecica)
Velikostí i tvarem těla podobný července. Samec má modrou náprsenku s bílou skvrnou uprostřed (ta může u některých jedinců chybět), vespod lemovanou černým, úzkým bílým a širším rezavým pruhem, navazuje bílá spodina těla. Samice má náprsenku bělavou, ohraničenou po stranách lemem z tmavých skvrnek, vespodu tmavým příčným a pod ním narezavělým pruhem. Spodina těla rovněž bílá. Mláďata jsou celá tmavě hnědá s nápadnými okrovými až narezavělými skvrnami. Žije poměrně nenápadným způsobem života v podmáčených rákosinách a vrbinách. V době toku je sameček nápadný hlasitým zpěvem na vyvýšeném místě, někdy zpívá i v letu. Tažný druh zimující v západní Africe a ve Středomoří. Na hnízdiště přilétá koncem března a v první polovině dubna, odlétá během srpna a září. Kriticky ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na na 400 - 600 párů a stále stoupá.
V ptačí oblasti hnízdí v posledních letech 10 až 16 párů.
Zpěv 1 (mp3, 292,3 kB)
Zpěv 2 (mp3, 285,4 kB)
Zpěv 3 (mp3,215,7 kB)
Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides)
Velmi nenápadný pták velikosti rákosníka obecného obývající rozsáhlé rákosiny s podrostem ostřic. Obě pohlaví i mláďata jsou stejně zbarvená. Na její přítomnost upozorní nejčastěji nápadný monotónní cvrčivý zpěv, který připomíná spíše hlas hmyzu. Cvrčilka slavíková je přísně tažný pták. Ze zimovišť v Africe jižně od Sahary přilétá v dubnu a odlétá koncem srpna a v září. Ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na 450 - 900 párů.
V ptačí oblasti hnízdí pravidelně 12 až 20 párů.
Zpěv (mp3, 206,7 kB)
Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus)
Největší z našich rákosníků dosahující téměř velikosti špačka. Obě pohlaví i mláďata jsou stejně zbarvená. Obývá rákosiny s bohatou nabídkou většího hmyzu a drobných plžů. Charakteristický je jeho hlasitý drsný zpěv "kara-kara-kít-dore-dore-ret-ret-kara-kara-kít". Přísně tažný druh, zimuje v tropické střední Africe. Jarní přílet probíhá v druhé polovině dubna a začátkem května, do zimovišť se vrací od konce července do začátku října. Silně ohrožený druh. Počty už několik desetiletí pomalu klesají, v současnosti je populace v ČR odhadována na 1200-2400 párů.
V ptačí oblasti pravidelně hnízdí v počtu 14 až 20 párů.
Zpěv (mp3, 242,2 kB)
Pěnice vlašská (Sylvia nisoria)
Největší z našich pěnic velikosti vrabce. Samec má vrch hlavy, tváře a příuší šedé, stejně tak i hřbet a kostřec. Hrdlo, prsa, boky a břicho jsou na světle šedém podkladě tmavošedě příčně pruhované. Oko výrazně žluté. Samice a mláďata jsou celkově matnější se světlejší hlavou a jen nezřetelným vlnkováním spodiny těla. Oko je žlutavé nebo tmavé. Obývá především otevřenou krajinu s porosty hustých keřů. Velmi často hnízdí v blízkosti ťuhýka obecného. Žije poměrně nenápadným způsobem života a na její přítomnost upozorní nejčastěji zpěv nebo výrazné vrčivé varování. Přísně tažný druh, zimuje ve východní tropické Africe a na jihu Arabského poloostrova. Přílet ze zimovišť probíhá v květnu, odlétá již v červenci a srpnu. Silně ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na 3000 - 6000 párů.
V ptačí oblasti ubývá a v současnosti zde hnízdí zřejmě jen 3 až 5 párů (ještě před deseti lety okolo 15 párů).
Zpěv (mp3, 235,9 kB)
Varovný hlas (mp3, 98,3 kB)
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)
Drobný pěvec menší než vrabec. Velmi podobný blízce příbuznému lejskovi černohlavému se kterým se i kříží. Samec je kontrastně černobílý s širokým bílým obojkem, samice a mláďata jsou převážně šedavě hnědá s bílou spodinou těla a hrdlem. Obývá především starší listnaté lesy s dostatkem dutin, místy se vyskytuje i na hrázích rybníků se starými duby. Přísně tažný druh, zimuje v savanách střední a jižní Afriky. Ze zimovišť se vrací v druhé polovině dubna a odlétá koncem července a v srpnu. Nepočetný druh, početnost v ČR je odhadována na 35000 - 70000 párů.
V ptačí oblasti hnízdí v lesním komplexu obory a Báně 35 - 50 párů. V důsledku rozsáhlého kácení doupných stromů však jeho početnost klesá.
Zpěv (mp3, 310 kB)
Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus)
O něco menší než vrabec. Samec má modrošedou hlavu a výrazný černý vous od uzdičky k voleti, spodinu těla světlou s narůžovělými boky. Samice má hlavu shora šedookrovou, postrádá výrazný vous a boky jsou šedookrové. Mladí ptáci se podobají samici, zbarvení je nevýrazné, záda a uzdička je černá. Žije poměrně nenápadně v rozsáhlých rákosinách s dostatkem podrostu a trvalou přítomností vody. Často na svoji přítomnost upozorní nápadným hlasem. Vyznačuje se velmi roztříštěným areálem rozšíření a silně kolísající početností. Převážně stálý až potulný druh. Silně ohrožená. Početnost je v ČR odhadována na 100 - 200 párů a silně kolísá.
V ptačí oblasti hnízdí nepravidelně 2 až 10 párů. V mimohnízdní době jsou zde zjišťována hejnka od 40 do 120 ex..
Hlas (mp3, 221,7 kB)
Ťuhýk obecný (Lanius collurio)
O něco větší než vrabec. Samec má hruď a břicho světle hnědorůžové, na bocích bez vlnkování. Hrdlo je bílé, temeno světle popelavé, pláštík a hřbet jsou červenohnědé. Široký černý oční proužek (pirátská maska), je často nahoře a na čele tence bíle lemovaný. Samice je zespodu špinavě žlutobílá, s řídkým vlnkováním. Temeno má hnědé nebo hnědošedé, šíji šedou a pláštík je matněji hnědý než u samce. Svrchu má různě výrazné vlnky. Oční proužek je hnědý, uzdička často světlá. Mladí ptáci jsou podobní samici, s výraznějším světlým vlnkováním na svrchní straně těla. Vyskytuje se v otevřené krajině s porosty keřů, především růže šípkové. Živí se větším hmyzem, který si někdy napichuje na trny. Je přísně tažný, zimuje ve východní a jižní Africe. Na jaře přilétá na přelomu dubna a května, odlétá v druhé polovině srpna a v září. Ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na 30000 - 60000 párů.
V ptačí oblasti hnízdí pravidelně 15 až 30 párů.
Hlas (mp3, 107,1 kB)