Flóra
Žehuňský rybník hostí široké spektrum vlhkomilné vegetace, od porostů vodních makrofyt, rákosin a vysokých ostřic, po aluviální a slatinné louky. Významné jsou především porosty vodních a bažinných rostlin. Vodní makrovegetaci rybničního sublitorálu zde představují v první řadě nápadné porosty stulíku žlutého (Nuphar lutea), nejlépe vyvinuté v oblasti ústí Cidliny do rybníka. Z dalších zde zjištěných druhů volné vody je zajímavá řečanka mořská (Najas marina). Místní litorály jsou z naprosté většiny tvořeny rákosinami. V jejich kompaktních porostech lze místy narazit na floristicky zajímavější druhy jako puškvorec obecný (Acorus calamus), sevlák širolistý (Sium latifolium), řeřišnice bahenní (Cardamine dentata) a na jižním břehu rybníka pryskyřník velký (Ranunculus lingua). Na rákosiny navazující luční porosty byly v minulosti dosti intenzivně zemědělsky využívány, což s sebou přineslo ochuzení jejich druhové skladby. Dost hojně se v nich dosud vyskytuje starček bludný (Senecio erraticus), česnek hranatý (Allium angulosum), žluťucha lesklá (Thalictrum lucidum), bahnička jednoplevá (Eleocharis uniglumis) či štírovník tenkolistý (Lotus tenuis). Výskyt omezený především na polohy jež unikly hnojení kejdou (místními rolníky velmi oblíbenému způsobu zušlechťování luk) dnes mají citlivé druhy jako pěchava slatinná (Sesleria coerulea), ostřice Davallova (Carex davalliana), prstnatec pleťový (Dactylorhiza incarnata), prstnatec májový (Dactylorhiza majalis), ožanka čpavá (Teucrium scordium), violka nízká (Viola pumila), hadilka obecná (Ophioglossum vulgatum) nebo bařička bahenní (Triglochin palustre). Zvláštní zmínku zaslouží skupina bahenních pampelišek (Taraxacum sect. Palustria); těch bylo na zdejších loukách spolehlivě determinováno 7 druhů, v Česku vesměs silně, či kriticky ohrožených (tím se nemůže pochlubit žádná jiná česká lokalita). Pampeliška zavlažovaná (Taraxacum irrigatum) je druh popsaný pro vědu právě ze slatinných luk v okolí Žehuňského rybníka.
Stepní stráně Národní přírodní rezervace Kněžičky chrání mimo jiné výslunné opukové stráně s vegetací xerotermních trávníků. Vyskytují se v nich sasanka lesní (Anemone sylvestris), hvězdnice zlatohlávek (Aster linosyris), lněnka lnolistá (Thesium linophyllon), pcháč bělohlavý (Cirsium eriophorum), hořec brvitý (Gentianopsis ciliata), rozrazil ožankový (Veronica teucrium), vítod nahořklý (Polygala amarella), zlatovlásek obecný (Crinitina linosyris), bělozářka větvitá (Anthericum ramosum), kamejka modronachová (Aegonychon purpurocaeruleum), ostřice Micheliho (Carex michelii) nebo ožanka kalamandra (Teucrium chamaedrys). Zvláštní pozornost si zaslouží i mimořádně bohatá populace hořečku nahořklého pravého (Gentianella amarella subsp. amarella) a hlaváčku jarního (Adonis vernalis). Chráněné území je vůbec nejvýchodnějším nalezištěm dubu šipáku (Quercus pubescens) v Čechách. Na vlhčích místech, kde xerotermní trávníky volně přecházejí v ostrůvky střídavě vlhkých a subhalofilních společenstev lze narazit i na vzácnější ostřici oddálenou (Carex distans), bahničku jednoplevou (Eleocharis uniglumis), zeměžluč spanilou (Centaurium pulchellum), šišák hrálovitý (Scutellaria hastifolia), drobnou kapradinu hadilku obecnou (Ophioglossum vulgatum) nebo ledenec přímořský (Tetragonolobus maritimus) a violku nízkou (Viola pumila).
Litorální porosty Kopičáckého rybníka vytváří převážně rákos obecný (Phragmites australis), místy orobinec širokolistý (Typha latifolia) a skřípinec jezerní (Schoenoplectus lacustris). Při nižším zápoji se v podrostu rákosu vyskytují ostřice, například ostřice nedošáchor (Carex pseudocyperus). Nejzajímavější, jak botanicky, tak zoologicky, jsou oka velmi řídkých rákosin s roztroušeným výskytem vysokých ostřic. Hladina vody zde v jarním období dosahuje jen několika desítek centimetrů a na podzim zaklesá pod půdní povrch. Najdeme zde drobnou ostřici pozdní (Carex viridula) a také nejvzácnější rostlinu Kopičáckého rybníka rdest trávolistý (Potamogeton gramineus), který dnes roste v České republice na méně než deseti lokalitách. Slatinná louka s dominantní pěchavou slatinnou (Sesleria uliginosa) patří svou rozlohou (okolo 4 hektarů) k nejrozsáhlejším v České republice. Zaznamenáme zde několik typických drobných ostřic – ostřici Davallovu (Carex davalliana), ostřici prosovou (Carex panicea), ostřici plstnatou (Carex tomentosa), ostřici Hostovu (Carex hostiana) a ostřici chabou (Carex flacca). V sušších porostech rostou v Polabí vzácné druhy jako ostřice blešní (Carex pulicaris) nebo jarva žilnatá (Cnidium dubium). Pokud rybí obsádka umožňuje rozvoj vegetace vodních rostlin, pokrývají větší část rybničního dna parožnatky, zejména Chara hispida. Tento druh najdeme také v tůňkách na slatinné louce a výskyt byl zaznamenán i v tůňkách u Žehuňského rybníka.
Na stepních stráních Báně nás zaujme řada zvláště chráněných druhů rostlin, které jsou hlavním předmětem ochrany stanoviště. V době květu je nápadný zejména vstavač nachový (Orchis purpurea). Koncem května rozkvétá další význačný druh této lokality - bělozářka liliovitá (Anthericum liliago). Ve východní části sečeného svahu vytváří hustý porost, který představuje nejvýchodnější naleziště tohoto druhu v Evropě. Na okraji lesa se ještě vyskytuje příbuzný druh bělozářka větevnatá (Anthericum ramosum) s menšími květy a bohatě větvenými lodyhami, který je u nás častějším druhem. Dalšími zajímavými rostlinnými druhy této stepní stráně jsou černýš hřebenitý (Melampyrum cristatum), oman srstnatý (Inula hirta), hlaváček letní (Adonis aestivalis) a vedle známé šalvěje luční (Salvia pratensis) též modrofialově kvetoucí šalvěj přeslenitá (Salvia verticillata). Okraj lesa na horní hraně stráně lemuje porost, v němž je významně zastoupen dub šipák (Quercus pubescens). Na hraně svahu a též ve svahovém porostu se vyskytuje třemdava bílá (Dictamnus albus). Dalším charakteristickým druhem vyskytujícím se zejména podél cesty a na okraji lesa, je kamejka modronachová (Lithospermum purpurocaeruleum).
Zajímavá je i slatinná vegetace Dlouhopolského rybníka. V nejvlhčích typech, navazujících na rákosiny dominuje ostřice Davallova (Carex davalliana). Navazují porosty s převládající pěchavou slatinnou (Sesleria coerulea), bezkolencem modrým (Molinia cf. coerulea) a ostřicí Hostovou (Carex hostiana). Největší floristickou raritou Dlouhopolského rybníka je bezpochyby výskyt dvou kriticky ohrožených taxonů české flóry: vstavače bahenního (Orchis palustris), jehož místní populace patří k největším v ČR (kolem stovky jedinců), a violky vyvýšené (Viola elatior), jež byla v letech 1999-2001 nalezena v jediném exempláři.
