Významné druhy (pěvci)
Předchozí část významné druhy (nepěvci)
Slavík modráček (Luscinia svecica)
Velikostí i tvarem těla podobný července. Samec má modrou náprsenku s bílou skvrnou uprostřed (ta může u některých jedinců chybět), vespod lemovanou černým, úzkým bílým a širším rezavým pruhem, navazuje bílá spodina těla. Samice má náprsenku bělavou, ohraničenou po stranách lemem z tmavých skvrnek, vespodu tmavým příčným a pod ním narezavělým pruhem. Spodina těla rovněž bílá. Mláďata jsou celá tmavě hnědá s nápadnými okrovými až narezavělými skvrnami. Žije poměrně nenápadným způsobem života v podmáčených rákosinách a vrbinách. V době toku je sameček nápadný hlasitým zpěvem na vyvýšeném místě, někdy zpívá i v letu. Tažný druh zimující v západní Africe a ve Středomoří. Na hnízdiště přilétá koncem března a v první polovině dubna, odlétá během srpna a září. Kriticky ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na na 400 - 600 párů a stále stoupá.
V ptačí oblasti hnízdí v posledních letech 10 až 16 párů.
Cvrčilka slavíková (Locustella luscinioides)
Velmi nenápadný pták velikosti rákosníka obecného obývající rozsáhlé rákosiny s podrostem ostřic. Obě pohlaví i mláďata jsou stejně zbarvená. Na její přítomnost upozorní nejčastěji nápadný monotónní cvrčivý zpěv, který připomíná spíše hlas hmyzu. Cvrčilka slavíková je přísně tažný pták. Ze zimovišť v Africe jižně od Sahary přilétá v dubnu a odlétá koncem srpna a v září. Ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na 450 - 900 párů.
V ptačí oblasti hnízdí pravidelně 12 až 20 párů.
Rákosník velký (Acrocephalus arundinaceus)
Největší z našich rákosníků dosahující téměř velikosti špačka. Obě pohlaví i mláďata jsou stejně zbarvená. Obývá rákosiny s bohatou nabídkou většího hmyzu a drobných plžů. Charakteristický je jeho hlasitý drsný zpěv "kara-kara-kít-dore-dore-ret-ret-kara-kara-kít". Přísně tažný druh, zimuje v tropické střední Africe. Jarní přílet probíhá v druhé polovině dubna a začátkem května, do zimovišť se vrací od konce července do začátku října. Silně ohrožený druh. Počty už několik desetiletí pomalu klesají, v současnosti je populace v ČR odhadována na 1200-2400 párů.
V ptačí oblasti pravidelně hnízdí v počtu 14 až 20 párů.
Pěnice vlašská (Sylvia nisoria)
Největší z našich pěnic velikosti vrabce. Samec má vrch hlavy, tváře a příuší šedé, stejně tak i hřbet a kostřec. Hrdlo, prsa, boky a břicho jsou na světle šedém podkladě tmavošedě příčně pruhované. Oko výrazně žluté. Samice a mláďata jsou celkově matnější se světlejší hlavou a jen nezřetelným vlnkováním spodiny těla. Oko je žlutavé nebo tmavé. Obývá především otevřenou krajinu s porosty hustých keřů. Velmi často hnízdí v blízkosti ťuhýka obecného. Žije poměrně nenápadným způsobem života a na její přítomnost upozorní nejčastěji zpěv nebo výrazné vrčivé varování. Přísně tažný druh, zimuje ve východní tropické Africe a na jihu Arabského poloostrova. Přílet ze zimovišť probíhá v květnu, odlétá již v červenci a srpnu. Silně ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na 3000 - 6000 párů.
V ptačí oblasti ubývá a v současnosti zde hnízdí zřejmě jen 3 až 5 párů (ještě před deseti lety okolo 15 párů).
Lejsek bělokrký (Ficedula albicollis)
Drobný pěvec menší než vrabec. Velmi podobný blízce příbuznému lejskovi černohlavému se kterým se i kříží. Samec je kontrastně černobílý s širokým bílým obojkem, samice a mláďata jsou převážně šedavě hnědá s bílou spodinou těla a hrdlem. Obývá především starší listnaté lesy s dostatkem dutin, místy se vyskytuje i na hrázích rybníků se starými duby. Přísně tažný druh, zimuje v savanách střední a jižní Afriky. Ze zimovišť se vrací v druhé polovině dubna a odlétá koncem července a v srpnu. Nepočetný druh, početnost v ČR je odhadována na 35000 - 70000 párů.
V ptačí oblasti hnízdí v lesním komplexu obory a Báně 35 - 50 párů. V důsledku rozsáhlého kácení doupných stromů však jeho početnost klesá.
Sýkořice vousatá (Panurus biarmicus)
O něco menší než vrabec. Samec má modrošedou hlavu a výrazný černý vous od uzdičky k voleti, spodinu těla světlou s narůžovělými boky. Samice má hlavu shora šedookrovou, postrádá výrazný vous a boky jsou šedookrové. Mladí ptáci se podobají samici, zbarvení je nevýrazné, záda a uzdička je černá. Žije poměrně nenápadně v rozsáhlých rákosinách s dostatkem podrostu a trvalou přítomností vody. Často na svoji přítomnost upozorní nápadným hlasem. Vyznačuje se velmi roztříštěným areálem rozšíření a silně kolísající početností. Převážně stálý až potulný druh. Silně ohrožená. Početnost je v ČR odhadována na 100 - 200 párů a silně kolísá.
V ptačí oblasti hnízdí nepravidelně 2 až 10 párů. V mimohnízdní době jsou zde zjišťována hejnka od 40 do 120 ex..
Ťuhýk obecný (Lanius collurio)
O něco větší než vrabec. Samec má hruď a břicho světle hnědorůžové, na bocích bez vlnkování. Hrdlo je bílé, temeno světle popelavé, pláštík a hřbet jsou červenohnědé. Široký černý oční proužek (pirátská maska), je často nahoře a na čele tence bíle lemovaný. Samice je zespodu špinavě žlutobílá, s řídkým vlnkováním. Temeno má hnědé nebo hnědošedé, šíji šedou a pláštík je matněji hnědý než u samce. Svrchu má různě výrazné vlnky. Oční proužek je hnědý, uzdička často světlá. Mladí ptáci jsou podobní samici, s výraznějším světlým vlnkováním na svrchní straně těla. Vyskytuje se v otevřené krajině s porosty keřů, především růže šípkové. Živí se větším hmyzem, který si někdy napichuje na trny. Je přísně tažný, zimuje ve východní a jižní Africe. Na jaře přilétá na přelomu dubna a května, odlétá v druhé polovině srpna a v září. Ohrožený druh. Početnost je v ČR odhadována na 30000 - 60000 párů.
V ptačí oblasti hnízdí pravidelně 15 až 30 párů.